Bentham, Jeremy (1748-1832) Britský utilitaristický filosof, právník a reformátor. Bentham byl aje dÚležitou a vlivnou postavou ve vývoji moderního politického myšlení. V oblasti filosofie, vládnutí, práva, sociální správy a ekonomiky se jeho díla stala klasickými a jen málokteří autoři jdoucí v jeho stopách ignorovali teorie a argumenty, které za svÚj dlouhý život rozvinul. Jako metodu uvedl do života systém logické analýzy a pozornosti k detailu, o jakou se nikdo nepokusil od dob Aristotelových, a dokázal zcela změnit zpÚsoby, jakými byly tyto předměty studovány. Své teoretické zaujetí kombinoval s praktickým zaměřením, jež ho vedlo nejen ke snaze aplikovat své myšlenky v četných projektech, ale i k dÚležité roli obhájce - v konečné fázi radikállÚ - reformy. Benthamovy ideje formovaly základ FILOSOFICKÉHO RADIKALISMU a málokdo popře jejich značný vliv na velké reformy viktoriánské éry.
To hlavní, čeho Bentham dosáhl mimo reformní oblast své praktické činnosti, jíž věnoval značnou část svého času, spočívá v transformaci zpÚsobu, jakým byly pojímány a vyjadřovány politické a filosofické myšlenky. Rozdílnost v metodě a předmětu mezi Montesquieuem, Humem a Blackstonem na jedné straně a Benthamem na straně druhé byla mnohem větší než mezi Benthamem a politickým myšlením dvacátého století, a tato rozdílnost je v převážné míře dílem Benthama samotného. I přes svou dÚležitosti byly však jeho ideje donedávna studovány většinou zprostředkovaně v dílech jiných myslitelÚ: právní věda v pracích Johna AUSTlNA, teorie demokracie prostřednictvím Jamese MILLA a utilitární filosofie prostřednictvím Johna Stuarta MILLA (viz UTILITARISMUS). Tato tendence je částečně zpÚsobena obtížností Benthamova stylu a částečně tím, že zřídka připravoval svá díla k publikaci: jedinou známou edicí jeho děl bylo nedostatečné a neúplné Dílo Jeremy Benthama (Works of Jeremy Bentham, 1838-43), vydané vykonavatelem Benthamovy literární závěti Johnem Bowringem. Nová edice Sebrané dílo (Collected Works, 1968 a dále), ve které má být vydáno přibližně šedesát pět dílÚ jeho hlavních děl a korespondence, by měla poskytnout základ pro zhodnocení celého rozsahu Benthamova díla. Benthamovo mládí, ačkoli o něm nevíme tolik jako o mládí Johna Stuarta Milla, muselo být stejně těžké jako Millovo. Benthamovo velké nadání rozpoznal už v raném věku jeho otec. V sedmi letech Bentham vstoupil do Westminster School, ve dvanácti pokračoval na Queen's College v Oxfordu. Byla mu určena kariéra právníka, avšak otcovy naděje zklamal a právnickou praxi nevykonával.
Uprostřed sedmdesátých let osmnáctého století se Bentham zabýval dvěma dúležitými projekty. Prvním bylo studium trestního zákona, zvláště pak analýza přestupkÚ a trestú. Na základě tohoto materiálu nakonec vydal své nejznámější dílo Úvod do zásad morálky a zákonodárství (An Introduction to the Princip les of Morals and Legis1ation, vytištěno v roce 1780 a vydáno 1789), kterým zamýšlel zavést podrobný trestní zákolÚk.
Jako pokračování Úvodu napsal Obecně o zákonech (Oť Laws in General, poprvé vydáno 1945 jako The Limits oť Jurisprudence Deťined) a Nepřímé zákonodárství (Indirect Legislation, poprvé vydal Dumont jako Pojednání o civilním a trestním zákonodárství [Traités de législation, civile et pénale] , 1802, v angličtině spis vyšel v Bowringově edici). Tyto tři knihy tvoří hlavlÚ část Benthamovy rané právní vědy, a přestože vlastní studie trestního práva nebyla dokončena, její části vyšly v Pojednání a v Teorii trestu a odplaty (Théorie des peines et des récompenses, 1811), jež obojí redigoval Dumont (viz TREST).
Druhým Benthamovým projektem byla široká kritika BLACKSTONEOVÝCH Komentářů k zákonům Anglie (Commentaries on the Laws oť Eng1and), která nebyla dokončena a vyšla až v roce 1928. Z jejího materiálu však Bentham anonymně publikoval své první velké dílo Fragment o vládě (A Fragment on Government, 1776). V"knize kriticky rozebírá stručnou pasáž B1ackstoneova díla, jež pojednává o anglické ústavě na základě Lockova pojetí, a zkoumá pojmy jako přirozený stav, společenská smlouva, souhlas, svrchovanost a smíšená ústava (viz LOCKE). BenthamÚv pohled byl povětšinou kritický, a ačkoli nerozvinul alternativní politickou teorii, zpochybnil ve své době široce přijímané Lockovo pojetí. Kromě toho se také zabýval ekonomickými otázkami; první publikované dílo na toto téma bylo Obrana lichvářství (Defence of Usury, 1787), kritika SMITHOVA pojednání o lichvě v Bohatství národů.
V předvečer francouzské revoluce znal Benthama málokdo. Díky přátelství s lordem Landsdownem navázal kontakty s francouzskými filosofy a nakonec se spřátelil s Étienem Dumontem, švýcarským spisovatelem a reformátorem, díky jehož francouzským versím svého díla (obzvláště Pojednám) získal světovou proslulost. I když nebyl členem anglického reformního hnutí, napsal několik rukopisů na podporu demokratických institucí ve Francii. Jeho práce Návrh nového plánu organizace francouzského soudnictví (Draught of a New Plan for the Organization of the Judicial Establishment of France, 1790), navrhující reformu francouzského justičního systému, mu přinesla v roce 1792 čestné občanství Francie. Podobně jako mnoho těch, kdo s revolucí zpočátku sympatizovali, se Bentham brzy obrátil proti jejím excesům. Oponoval také revoluční rétorice Francouzů, zvláště pak pojmům používaným v Deklaraci lidských práv: přirozená PRÁVA jsou, jak můžeme číst v jeho Anarchistických omylech (Anarchical Fallacies), "čirý nesmysl", "přirozená a nezadatelná práva" pak "nesmyslem na druhou" (Works,lI., s.501).
Bentham věřil, že svobodu je možné uchránit jen za předpokladu, že práva jsou ustavena právním systémem. Po své "konxe!§[' k radi- kali~!!)11-Jaké-zastávarnázoř;-že systém reprezentativní demokracie a otevřená vláda jsou k zajištění těchto legálních práv nezbytné.
K Benthamově "konversi" došlo v letech 1809-10, i když až do roku 1817, kdy vydal Plán parlamentní refonny (Plan of Parliamentary Reform), veřejně nepublikoval žádný text ve prospěch všeobecného volebního práva, tajného hlasování či parlamentní reformy. Před rokem 1809, nepočítáme-li eseje z doby francouzské revoluce, dával najevo indiferentní postoj k politickým a ústavním otázkám, nicméně mnoho faktorů - jako třeba vliv Jamese Milla, stálá víra v reformu, zvláště pak v reformu právního systému, kontakty s různými reformátory a ustavení liberálního režimu ve Španělsku vedlo podle všeho k podstatnému posunu v jeho politickém myšlení. Tento posun kulminoval v mohutném, avšak nedokončeném díle Ústavní zákoník (Constitucional Code, 1822-), v němž široce a podrobně rozvinul svou utopickou vizi ústavní demokracie a ostrou kritiku stávajících politických systémÚ. Přesto se však nikdy nedal zcela pohltit ústavními nebo politickými otázkami. Jeho díla se v této době dotýkala enormní šíře problémů: vzdělání, logiky a jazyka, rétoriky a náboženství i řady specifických právních témat jako dokazování, organizace justice, registrace majetku, veřejné hospodaření atd. Ve dvacátých letech, kdy se tiskla řada Benthamových knih a práce redigované Dumontem byly značně rozšířené, byl již myslitelem proslulým v Evropě, Latinské Americe i v Británii. Vedl rozsáhlou korespondenci. V jeho londýnském domě na Queen's Square Place ho přicházely navštívit zástupy politiků, dobrodruhů a učenců. Řadu jeho děl edičně připravili jiní: Výklad soudního dokazování (Rationale of Judicial Evidence, 1827) John Stuart Mill, Knihu omylů (Book of Fal1acies, 1824) Peregrine Bingham, Ne Pavel, ale Ježí,f (Not Paul but Jesus, 1823) Francis Place a Analýzu vlivu pNrodního náboženství (Analysis of the Influence of Natural Religion, 1822) George Grote. V roce 1824 vznikla revue Westminster Review, redigovaná Johnem Bowringem a financovaná Benthamem, která postavila filosofický radikalismus jako alternativu k doktrině whigů, jež měla své místo na stránkách Edinburgh Review. Bentham v té době také vedl kampaň za právní a parlamentní reformu. Nicméně jeho hlavním intelektuálním počinem dvacátých let, ač mu již bylo přes sedmdesát, se stal jeho obnovený pokus vytvořit Pannomion (úplný právní kodex), který by zahrnoval kodex občanský, trestní, procedurální a ústavní. Oproti svým dřívějším pokusům o kodifikaci zde dal Bentham na čestné místo Ústavní kodex, a zde také rozvinul svou zralou politickou teorii.
Founou jde spíše o dílo právní než filosofické, nicméně filosofické zkoumání otázek rovnosti, svobody, práva, povinnosti a svrchovanosti je obsaženo v jeho ostatních tehdejších dílech. Samotný Ústavní kodex se zabývá problémy organizace a struktury a obsahuje například pozoruhodnou diskusi o způsobu, jakým by měly být organizovány ozbrojené síly, aby neohrožovaly instituce reprezentativní demokracie, o podmínkách ustavení otevřené vlády, o tom, jak snížit korupci u úřednictva, aniž by mu byla odňata moc, kterou potřebuje k výkonu svých povinností, o způsobu organizace soudnictví, aby byl umožněn snadný a levný přístup všech členů společnosti k soudu.
Benthamovo politické myšlení přineslo tři důležité vklady k vývoji LIBERALISMU. Za prvé, myšlenky převzaté od Locka, Huma, Montesquieua a Helvétia použil k zdrcujícímu útoku na přijímanou lockovskou doktrínu. Po Benthamovi se nejživotnější proud liberálního myšlení ustavil na utilitárních principech. Za druhé, ve dvacátých letech devatenáctého století nabídl nový přístup k ústavní teorii, který vyzdvihl zásady a absorboval kriticismus velkého období ústavního myšlení a praxe kolem americké a francouzské revoluce. Bentham dal existující teorii nejen nový základ, ale i nový důraz na administrativní a soudní organizaci a na odpovědný výkon moci. A za třetí, tím, že pojal cíle legislativy tak, aby zahrnovala bezpečnost, živobytí, hojnost a rovnost, a tím, že předpokládal politické struktury, ve kterých by tyto cíle byly naplňovány, předjímal potřeby a aspirace moderního demokratického státu. Toto dědictví zanechal Johnu Stuartu Millovi, který, ač nebyl tak nadšený demokracií jako Bentham, si mnohé z jeho pojmů a kategorií osvojil. FR

odkazy
Bentham, J.: The Collected Works oť Jeremy Bentham, ed. J.H. Bums, J.R. Dinwiddy a F. Rosen. Londýn: Athlone Press; Oxford: Clarendon Press, 1968-. Zvláště: An lntroduction to the Principles oť Morals and Legislation. Londýn: Athlone Press, 1970, A Comment on the Commentaries a Fragment on Government. Londýn: Athlone Press, 1977, ať Laws in General. London: Athlone Press, 1970, Constitutional Code. Oxford: Clarendon Press, 1983.
literatura
Hart, H.LA.: Essays on Bentham, Jurisprudence and Political Theory. Oxford: Clarendon Press, 1982. Harrison, R.: Bentham. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1983.
Hume, LJ.: Bentham and Bureaucracy. Cambridge: Cambridge University Press, 1981.
Rosen, F.: Jeremy Bentham and Representative Democracy: a Study oť the Constitutional Code. Oxford: Clarendon Press, 1983.